Začalo to nevinně v roce 2005, kdy se mne můj muž Pavel zeptal jestli si nepořídíme psa. S představou velkého, klidného, chlupatého lenocha jsem souhlasila. Pavel měl však zcela jasnou představu - fenka Maďarského ohaře. Naivně a absolutně nevědomá jsem se jela podívat na štěňátka s památnou větou: "Když se mi nebude líbit, tak ji nebereme!"

A tak jsem k "narozeninám" dostala Pavlovu Taru :) Teda vlastně se správně jmenuje Erika Gátova alej.

Tímto dnem začal boj s hyperaktivní, neunavitelnou, rezavou bestií (tehdy jsem ještě netušila, že to může být i horší - naše Anie). První měsíce jsem brečela a nadávala, ale pak už jen milovala. Jako absolutní začátečníci jsme se začali účastnit výstav a když se nám Tara začala umisťovat na prvním místě, začalo nás to bavit. Se vším nám radila Zuzka Sedláková, která je "vyžlím guru". Moc ji za vše děkujeme!

Když se nám za pomoci zkušené cvičitelky Markétky Homolové podařilo složit potřebné lovecké zkoušky (vše v I. ceně), začali jsme plánovat štěňátka.

Tara dne 19.4. 2010 porodila vrh A

Narodilo se nám 6 feneček a 4 pejsci.

Arin, Angie, Atina, Artemis, Ajsha, Albert, Archibald, Andreas, Arny a naše Anie.

A začala nová kapitola našeho soužití se psem, přesněji se psy.

Zase jsem se nechala ukecat Pavlem a dcerou Vendulkou a uvěřila slovům: "Jeden pes nebo dva, to už je jedno". Není a NIKDY nebude!

Anie vypadala naprosto nevinně -  200g štěňátko, které veterinář radil nezachraňovat, jemná a něžná. Na pohled.

Ve skutečnosti sežrala všechny listnaté stromky na zahradě a když na podzim opadal, tak i modřín. K tomu pár bot, židle, lavici a dodnes všechny matrace a pelíšky, které jim dodáme. 

Doporučuji všem potencionální páníčkům maďarského ohaře, aby důkladně zvážili pevnost svých nervů, ochotu zahradničit každou sezónu, potřebu nových botů a nábytku. Pokud chcete zažít opakované záchvaty šíleného vzteku, pláče a procvičit si kondičku, jste vhodní kandidáti na pořízení Maďarského ohaře!

Každému jsem to říkala a NIKDO nevěřil. Kolik jen jsem zažila stížností, smutků a zoufalství kamarádů s ohaři:)

Jenže já je i přesto FAKT miluju:)

Hrdou a nemazlivou Taru, nejtrpělivější a nejvěrnější fenu a matku.

Mazlivou a vypočítavou Anie, která je zvyklá na to, že se přitulí a vše je odpuštěno:)

Když jim Vendy leze do boudy, "cvičí je" nebo jen tak buzeruje, trpělivě přivírají  oči, ale co by pro svou minipaničku neudělaly.

A tak šel čas dále a po vrhu B i Anie měla v roce 2014 svůj první vrh C. Jeho součástí byla CranBerry fenečka, kterou jsme se rozhodli nechat doma. Roste z ní rozmazlená ničitelka zahrady, všeho dřevěného, nábytku a nervů své paničky. Vlasně ne, Berry patří Vendulce:)) a ta je na to náležitě pyšná! Beruška krásně zapadla do týmu, ikdyž je exteriérově i povahou naprosto odlišná od našich holek. Zato svého otce Rodyho (Anranyvadasz Nimrod) rozhodně nezapře. Flegmatický a pohodový mazel, ale když se dostane do pole nebo na hon, stojí to za to:). 

Beruška si získala i Vendulčino srdce svým sebevědomým vyžadováním lásky. A jak říkával Pavel, že Beruška nám teprve ukáže co dokáže maďar. A musím říct, Pavle měl jsi pravdu - jen škoda, že to nevidíš. Ikdyž trávník možná bohudík.....